Read between lines bitch.

Read between lines bitch.

Dneska jsem poprvé fotila. Nevím, kdy mě to první napadlo, že chci mít záznam o sobě, o svém nahém těle. Ale nebyl tady nikdo, kdo by ho uměl zaznamenat, zaznamenat mě.

I made pictures today at first time. I dont know when got this idea first time, that I want to have record about myself, about my naked body. But here was anyone who can record it, who can record me.

Pak jsem potkala Lucii a ona se mě sama zeptala, jestli si mě může vyfotit a já věděla, že chci, aby zakonzervovala mé mládí, má prsa, můj zadek. Na fotografii.

Digitální vzpomínka? Ne.

Společné ráno a po dlouhé době vás zase někdo dokáže vytáhnout z postele dřív než v jedenáct, protože vás zase někdo táhne. Tak to společné ráno, první společná cigareta, pole a mlha a opar a zima a já se vyslíkám a ona se směje a je to vedle cyklostezky a chci, aby někdo jel, jak by čuměl.

Fotíme, kouříme, jo, pořád ty cigarety, ale bavíme se, jak je těžké, když máte pocit, že je to součást vaší osobnosti a mě napadá, že chci, aby se se mnou vyfotila nahá a ona to navrhne sama.

Je božská.

A začíná svítit první slunce a nějaká křoví v lese spolklnou naše prsa a velké zadky, přírody matky.

Snažíme se nesmát a ona mi říká, že jsem ta sprostá kamarádka, která ji chyběla a utíráme si bláto z nohou a máme poprlené ty přírody matky zadky. Prdele.

Které vám připomenou, že děti to umí a ví, dělají jen, co chtějí a neběhají, když nechtějí a já mám pocit, že jsem zase to dítě a ne dospělý a že mě už celý svět nebolí.

Jen ty oprlené zadky.

Loft

Lehla jsem si do postele a pak jsem si uvědomila, že jsem zapomněla zavřít hospodu.

Tak jsem vstala, džíny jsem si oblekla na holý zadek a nedala si ani podprsenku, jenom triko revolver revue, bundu a do kapsy občanku, protože budu muset přelézt plot kvůli tomu, že se dveře otvírají jenom z jedné strany.

Chvíli běžím, pak už nemůžu, protože jsem vykouřila tak dvě krabičky cigaret a tu jednu mi přinesl kluk, co mi do krabičky dal vzkaz „Klářeno buď dobrá a rozdávej radost, Pú tě má rád“ a já chtěla jen jednu cigaretu a on mi koupil celou krabičku a bylo to hrozně krásné gesto, jako celý ten večer a mě se líbí, jak si každý dělá s mým jménem, co chce.

Přišla Lucie a Klára a Radek a Karel a Michal a seděli na baru a pak se vykašlali na taneční a kecali jsme, pili víno a seděli jsme za barem, pouštěli Metallicu a já začínala být opilá a oni mi pomáhali obsluhovat a hodně jsme se smáli, bavili jsme se o tom, že je jedna holka hrozně hezká, ale že je tak hezká, protože nemá žádnou duši, která by se jí otiskla do obličeje, bavili jsme se o tom, že možná odjedu a Lucie začala plakat a já ji začala milovat.

A pak ten kluk s cigaretama, co mi říkal Klářeno a já mu rozuměla Mařeno, přišel na bar a pili jsme písečnou bouři a já to neznala a on mě musel navigovat jak to dělat a pak jsme se bavili o tom, že můj potkan kulhá a že jeho oblíbená kniha je Tracyho tygr a Malý princ a mě přišlo, že začíná machrovat a tak jsem si přestala všímat a zase pila.

Pila jsem bílé víno, od tří hodin do jedné ráno a oni mi pořád pomáhali obsluhovat a pak jsem se skamarádila s jednou holkou, která byla stejně opilá jako já, ale ona byla host a já obsluhovala. Pak sedím s nima na baru a pijem vodu přímo z džbánu a jsme klidní, protože odpovídáme na otázku, jaký by byl náš poslední panák, kdybysme si měli vybrat jen podle flašky. Vybrala jsem si Janneau a oni Jacka a podle chutě by to byla dvanáctiletá balantinka a pro mě dobrý rum nebo božkov, ještě teď si pamatuju, jak jsme se s Kačou a Mrci a Týnou dohodly v Olomouci, že budeme pít božkov s kolou, protože ten nikomu extra nevadil a byl levný a my chtěly kupovat jednu flašku pro všechny.

Včera jsem prostě cítila život, když jsme s Lucií seděli za barem a pily a bylo mi jedno, že je po celém baru bordel a neumyté nádobí a hudba řve už v šest večer, jak říkal Radek, že cigareta dělá moment silnějším, že cigareta dělá moment, tak včerejší večer byl jeden velký silný moment a já byla šťastná a opilá a sama sebou a divoká a trapná a řízla jsem se do prstu, když jsem ožralá krájela citrón.

No a tak si dávám občanku do gatí aby když budu přelízat ten plot a mě chytli policajti, tak abych jim mohla vysvětlit, o co jde a úplně poprvé se v hospodě po tmě sama nebojím, protože jsem tak ožralá, že mě nic nenapadá a ráno najdu v tašce cizí zelené žvýkačky a vůbec nevím, jak se tam dostaly.

A tak je teď žvýkám a chutnají skvěle.

Zlínská síla

Jsem maličká a ze Zlína, ale dělám velké věci!